closing time

nepredpokladal jsem, ze tuhle smutnou zpravu budu muset oznamovat tak brzy po spusteni projektu human for rent, ale neda se nic delat. human for rent konci. proc? je to trochu slozitejsi, drahy ctenari, ale vysvetleni ti dluzim. potom, co se nam ve finske socialisticke republice podarilo ziskat veskere potrebne povoleni a dokumenty a ja zacal i vladnout patnacti tocenym pivum v jednom baru, jsme s mou zenou zjistili, ze neco neklape mezi nami. a protoze s timhle pocitem se da tezko zit v jedne mistnosti, zabalil jsem si camodan a sedl na prvni letadlo a odletel. kam? to ti, drahy ctenari, asi nemusim rikat. moc vam tedy vsem dekuju za to, ze jste tech par postrehu cetli a reagovali na ne. kazdy kratky email pusobil jako endorfinova injekce. pokracovat v projektu pronajimani lidske bytosti by v tomhle meste nebylo asi prilis moudre, protoze je plne freaku. ale presto je to myslim nejlepsi mesto na planete. mejte se vsichni krasne, ja se zase objevim.
joe kowalski
brooklyn, ny

depka, kosa a jan karppanen

nejprve asi omluva, mily ctenari. omlouvam se, za tak dlouhou odmlku, ale neslo to. ne, ze bych snad nemel cas. ale trochu jsem se z toho tady zacal zcvokavat a zmensovat se kousek po kousku, az jsem byl uplne malinkej. proto jsem jaxi nemel silu ti neco sdelovat. a proc jsem byl malinkej? mno protoze vyhlidky na job pohltil led, muj cash se rozkutalel (teda malem, jeste mam 5 euro), moje sikse uz toho taky mela dost a ja o tom vsem jen premyslel v bilem labyrintu domus academica, kde se to hemzi hordami exchange students (mymi nejvetsimi neprateli). a ano drahy ctenari, poprve v zivote si joe kowalski pripadal stary. to kdyz na mne kamos z italie vyvalil oci a zacal se chechtat, kdyz jsem mu prozradil svuj vek. i kdyz stary jsem si vlastne pripadal uz driv, kdyz jsem navstivil drive uz zmineny klub onella, kde se kazdy ctvrtek seznamuje a o panictvi prichazi pocetna omladina eu. takze mi to trochu vlezlo na mozeg a zacal jsem z toho jak je mym zvykem (slovy me sikse) tise trpet. dokonce jsem uvazoval, ale to je jen mezi nami drahy ctenari, ze tuto krasnou zmrzlou zemi opustim. mno ale to uz je historie. pri svem uvodnim lovu na praci jsem tenkrat narazil na maly utulny bar, ktery sice zvenku vypada jako ceska samoobsluha z roku 1983, ale uvnitr je to parada. tenkrat jsem tam narazil na prvni soulmate. holku za barem, ktera mi prvni ve finsku sama s usmevem zacala pomahat s vyplnenim formulare ve finstine a sama se nabidla, ze zavola kamosum, jestli nevi o nejake praci. asi kvuli ni jsem si to misto zamiloval a nejak podvedome jsem se k nemu upnul jako ke spojenecke zakladne. jendou, kdyz uz jsem se chystal ze zoufalosti navstivit studentsky veletrh prace (brrrrrr), ackoliv jsem vedel, ze si tam zdejsi socialiste budou domlouvat karieru, kterou zacnou delat az za tri roky, jsem se ztratil. no a jak jsem tak hledal zastavku autobusu, ktery tam mel (pro studenty zadarmo) odvazet lidi, uvedomil jsem si, ze jsem blizko tohohle baru. bus mel odjizdet od helsinki school of economics, pred kterou stali tri nymandi a vesela cedule "got your career?" odplivl jsem si, zabalil cigo a vyrazil smerem k baru. ta hodna bytost, ktera se od te doby neozvala, tam nebyla, ale misto ni pipu sefovala asi padesatileta hippie. a vzadu (diky bohu) protoze byla inventura, byl i manazer jan karppanen. asi petatricetilety muz cinu v riflich a tricku, plachej pohled, trochu odstup. rekl jsem mu v par sekundach sve bio a on mne pozval na druhy den do kanclu na pohovor. v mych ocich mr. karppanen zachranil finsky narod, i kdyz o tom ani nevi. druhy den uz sedim v kancelari firmy delifox, ktera tu v helsinkach vlastni asi dvanact baru a mluvim s majitelem a karppanenem. nevim proc to zafungovalo (ale tak to byva) ale ti dva gejzove se rozhodli mne zachranit. majitel zavolal na eures (pracak eu), kde ma znamou a dal mi ji k telefonu. ta mi rekla, kolik instituci musim obejit a co k tomu potrebuju, abych se stal finem. klicem byl kontrakt s firmou, abych mel pro urady duvod zustat ve finsku. kdyz jsem polozil telefon, smlouva prave vylezala z tiskarny. "tohle je docela dulezity pro cizince. tak si obehej ty dokumenty a zavolej, az to budes mit," uchechtavali se gejzove a ja taky neudrzel koutky. ted byrokracie, pojd do mne! registrace na magistratu, id, social security number, tax card, residence permit a znova magistrat. pro vsechny tyhle mista bylo nutne mit trvalou adresu. a ja, protoze bydlim tajne na kolejich (obklopen studenty (brb)), jsem nemohl tuhle adresu pouzit. nastesti pritel otce me sikse, cech, ktery tu zije uz dvacet let, prokazal dobre srdce a nechal mne se k sobe zapsat. takze ted uz mam v ruce vsechny ty potrebne karty a muzu rozehrat svuj helsinsky poker. zitra jdu na prvni sichtu. a hned pekne za bar. byl jsem se na tom miste podivat uz vcera - seznamit se s manazerkou. je to dve stanice metrem od centra. zakaznici finnish only a polovina regulars, rika manazerka. je poledne a v tom jeden z nich vrazi do dveri. z obliceje mu crci krev a on se mota k baru. za barem stoji naturalizovany american jim, ktery tu zije devet let a vycitave krouti hlavou. manazerka pomaha stamgastovi. upadl pry na lede, stezuje si. jim krouti ocima. "depression. it is a big problem of this country," septa mi. "nic nejedl a vypil moc tvrdeho alkoholu," pokracuje jim a neprestava kroutit hlavou. manazerka na nej neco krikne finsky. jim protestuje. ale ona trva na svem a stamgast ho zacne hypnotizovat. jim rezignuje a saha do lednicky pro panaka koralky. stamgastovi uz je lip a manazerka milla se vraci ke mne a dokoncuje prohlidku baru. i kdyz je to misto velke jako vetsi obyvak, maji tu sto druhu piv. mezi patnacti tocenymi nechybi kozel a plzen. tady budu ve stredu stat na druhe strane baru. finsky umim jen pivo, ahoj, diky a telefon. dneska jsem se chtel naucit aspon cislovky. ale vis jak se, predrahy ctenari, rekne 8,9,10? kahdeksan, yhdeksan, kymmenen. (jesus fuckin christ!!!) uvidime, ale myslim si, ze pro poznani fina mi osud nemohl najit lepsi misto.

RUN, OBAMA, RUN!

seppo, suomi pop a desna kosa

terve! je pozde, tak dneska jen kratce. je toho hodne, drahy ctenari, o cem bych ti rad povedel. zima, studenti (moji nejvetsi nepratele), finska omladina, vymenny program erasmus nebo finske zeny. ale vsechno to dnes urcite nestihnu. zimu jsem asi podvedome napsal na prvni misto, protoze ta si o pozornost doslova rika. je to tak, uderila tu svinska kosa. pres den minus osmnact v noci minus petadvacet. ale nejhorsi je indikator ochlazeni vetrem, coz je pro obyvatele pristavniho mesta celkem dulezite. je to realna taplota, kterou lidske telo citi, kdyz fouka vitr. ta se tu pohybuje za hranici minus tricet stupnu!!!! no shit. svata pravda. cestou z jednoho nocniho cafe jsem si na cestu ubalil cigaretu a po dvou minutach nejen, ze jsem ji zahodil, ale s ni malem i nehty. malem jsem se rozbrecel na ulici, protoze takovou palcivou a bodavou bolest pod nehty jsem jeste nikdy nezazil. nebrecel jsem jen proto, ze jsem si predstavil, co by mi to udelalo s ocima. jinak co se tyce projektu human for rent, provazeji ho tzv. porodni bolesti. nedari se mi vytisknout samolepky. mistni socialiste nepodporuji komercni copycentra a tiskarnu za odvoz, kterou jsem si vyhlidl mi pred nosem odnesl jeden krajan. alespon jsem udelal dalsi verzi samolepky. (http://www.flickr.com/photos/humanforrent/383100834/) budu to muset vyresit pres cssr. mno a co je noveho? podnikli jsme dalsi kroky v poznavani mistnich domorodcu. doslo ke dvema stretum nasich kultur. jeden se neodehral nikde jinde, nez v pub pete. kdy si k nam po koncerte z niceho nic sedl seppo. asi sedesatilety clovek v cervene vetrovce. mel otelkle cervene ruce, ksiltovku a male privrene oci, ktere tekali z mista na misto. v ruce olut. bylo videt, ze je alkac, ale bylo v nem neco jemnyho. mozna to byla ta hudba, pozdejc nam vysvetlil, ze procestoval svet jako muzikant. jo a pak taky rikal, ze je kamos kaurismakiho a na dukaz toho zacal brouzdat svym mobilem. takze ho berte s rezervou, ale zas to neprehanejte, protoze je to muj kamos. od prvni chvile jsem si ho zamiloval a prestoze neumel ani slovo anglicky a ja finsky, stravili jsme spolu vic jak dve prijemne hodinky. debata probihala rukama a ocima. kdyz se u baru objevila sikse s nekolika kilogramy navic, obratil se na mne rozesmal se a mavl rukou. a kdyz si pro cider prisla blondata studentka, hned se rozzaril a rovnou na ni mavl a pozval ji k nasemu stolu. ta uz mluvila skvele anglicky a hned na zacatek se nas zeptala, proc tu ztracime cas s timhle nymandem. musel jsem ji vysvetlit, ze je to nas prvni finsky kamarad a poprosil jsem ji o chvili prekladu. to se ji ale moc nechtelo, protoze toho mela v te dobe uz taky pekne dost a zadruhe ji nas kamarad zrejme rikal nejake oplzlosti, soude podle jejich pohledu na nej. nez se urazila, ze je tedy finska dvojka na nasem seznamu kamaradu, stacila se za ni pripotacet cela skupinka kamaradu. ti uz byli zdevastovani na hranici unosnosti. a nekterym se myslim i trochu prasilo z frnacku. jeden porad kricel, ze je fin a chlasta pivo. dalsi, ze praha je proste skvela, stejne jako cesi a kam se hrabou holandani a nemci. cepici tomu ale nasadil pubescent, ktery celou dobu lezel na stole a bojoval s alkoholem. pak ho probudil telefon, do ktereho zarval terve!!!! kdyz ho polozil, vytrestil na nas sve rude oci a povida: “uvedomujete si, ze tohle vsechno si zejtra nebudeme pamatovat?” taxme jim poprali hezky vecer a zmizeli. mno a druhy stret civilizaci nastal v honosnem nocnim klubu onnela. co do prostoru to byl velkolepy clenity klub s nekolika peknymi bary. hudebne tu ovsem zas vladlo eurodisco a jeden prostor byl oznacen jako suomi pop. po happy houru, behem ktereho bylo mozne vsaknout pivo za euro, a behem ktereho se take vetsina hochu a devcat pokusila o prekonani svetoveho rekordu v rychlochlemtani (mne nevyjimaje), jsme se tedy vypravili podivat na suomi pop. z pocatku tu bylo klidno a ja si pochvaloval pekne, nizke, drevene stoly. lide tu popijeli a hudba ala finske radio impuls. (s tou hudbou je to tu drahy ctenari fakt desny. ty ljudi jsou bez vkusu. poslouchaji jen disco nebo gothic rock a heavy metal) ale znovu rikam, jesme tu jen chvili a uz jsme objevili i pekny misto, kde to vypada i na lepsi music) mno behem par hodin se jeskyne suomi pop zaplnila a prvni odvazlivci zacali vyskakovat na stoly a na nich se svijeli. najednou jsme si vsimli, ze na strope je pridelana zelezna tyc nad stoly, ktere se mohou table-dancers drzet, aby nepopadali. coz vubec neni od veci. vedle nas si seda dvojice vymodenych cosmopolitnich blondynek made in finland. a jak tak chvilku sedi vedle nas, vsimnu si, ze od baru je sleduje dvojice plachych domorodcu, kteri se uz stihli trochu vytunit cca deseti oluty. behem chvilky je bojova formace na svete. ty hovada skacou na stul vedle nas (pricemz mne polevaji pivem) a rvou, delaj desivy grimasy, krouti se a snazi se vylakat ty holky na stul k sobe. holky je ale nekompromisne posilaji do haje, takze po stolech odskakaji dal do jeskyne. ptam se tedy jedne z nich, jestli je to nejaka mistni tradicni forma svadeni. “no. vlastne jo. bohuzel. kluci jsou tu strasne plachy, a na neco se zmuzou az kdyz se uplne ozerou. a pak to takhle vypada,” vysvetluje domorodkyne. to uz se ale ze stolu opodal riti bila osoba hlavou k zemi (nekomu nepomuze ani ta tyc u stropu) bouchne sebou o zem a lezi. nad nim se potaci jeho partak a zira na nej. nastesti je tu rychle ochranka. padleho bojovnika odnasi ven a toho, co jeste stoji na nohou, chyti za fligr a vykopnou z klubu. balime to. jeste prochazime hlavnim prostorem, kde se i nejvetsi introverti z cele eu vlni v krkolomnych pozach pod obri diskokouli a snazi se seznamit jeden s druhym.
a pamatujes si, predrahy ctenari, na kamose seppa z pub pete? kdyz jsem se ho ptal, kde bydli a posunky jsem ukazoval jako spani. mavl rukou smerem k obchodnimu centru kamppi, ktere je nedaleko. taxem terezce prelozil: aha, bydli nekde u kamppi. mno a za par dni jdeme v noci domu, a protoze mraz zabiji nase telicka, volime kus cesty skrze obchodni centrum kamppi, kde se topi a je tam taky stanice metra. mno a sup, koho nevidime. cervena vetrovka, ksiltovka a seppo spi v cekarne. nebudili jsme ho. ale musi to bejt opravdovej trooper, jestli je bezdomovcem v zimnich helsinkach.
zbytek priste. peace

no speak english!!!

nebudu to tu smozrejme plevelit reklamou, ale tohle je (jako temer vsechny spoty bud light) mistrovske dilo. i kdyz si tu delaji srandu z imigrantu.

human for rent video

3,2,1 - start

human for rent projekt je maly sociologicko/umelecko/medialni pokus o proniknuti do zdejsi severske spolecnosti. soucasti neho je i blog, ve kterem bych chtel psat svoje postrehy z finska a taky, pokud se to povede, zkusenosti z pronajmem lidske bytosti. v nasledujicim tydnu bych chtel helsinky zamorit samolepkami human for rent s adresou blogu a telefonem. (http://www.flickr.com/photos/humanforrent/379299792/) jsem zvedav, jestli se nekdo s tech introvertu alespon ze zvedavosti pokusi zjistit, o co jde.
a kdyz mluvim o introvertech, drahy ctenari, nedelam si legraci. alespon, pokud mohu soudit, po necelych trech tydnech v teto socialisticke zemi. finsky clovek je opravdu zpravidla uzavreny a introvertni. to neni jen provarene tvrzeni o finech. a jak jsem zjistil v prvni patecni vecer v teto zemi, tez historky o chlastu jsou pravdive. ackoli jsou tu vsichni uzavreni a hledi si sveho, jsou behem pracovnich dnu pripraveni (kdyz je atakujete) vam poradit, pomoci a nekdy se i usmat. od pondeli do patku tu panuje ona povestna severska fungujici spolecnost. slusna, sporadana, zdrave vypadajici a spravedliva. kdyz ale v patek vecer na helsinky padne sero, zacnou se tu dit zvlastni veci. a to bez legrace. na ulicich se zacnou objevovat ti sami mili urednici v kvadrech, ovsem s nepritomnym pohledem, potaceji se na chodniku a rukou si pred sebou delaji misto. omladina ve skupinkach krici ve sve matertine nesrozumitelne hesla a potaci se od baru k baru s flaskou v ruce. pred jednim z obchodaku jednou v patek lezel/sedel clovek, kompletne obleceny do modreho, chlupateho kostymu zajicka (vcetne usisek jaxepatri), zaspineny od bahna a neco drmolil. ten kralicek, drahy ctenari, byl uplne na plech. zatim jsem se tu ale nesetkal s zadnym agresivnim pijanem. coz je jen dobre. a abych nezapomnel, chlastu se tu holduje v ramci genderove rovnosti. ale pokud to po tak kratke dobe mohu rici, armada nasosek nezneho pohlavi je z vetsiny tvorena starsi generaci. ta se schazi nedaleko naseho domu. a to v miste, ktere se tesi me nejvetsi ucte. je to podnik jmenem pub pete a na turistu v nem nenarazite. me skromne tuseni napovida, ze jen ja a ma sikse, tvorime cestnou vyjimku. jak to tam vypada mate moznost videt v poslednim filmu akiho kaurismakiho - lights in the dusk (http://www.mininova.org/tor/506185) v pub pete se odehrava scena, kdy jde hlavni hrdina zachranit uvazaneho psa pred hospodu a dostane (prirozene) pres hubu. atmosferou je to neco nepopsatelneho. da se tu nad pullitrem olutu meditovat, ale kazdou sobotu i treba zazit zivy koncert mistnich rockeru. zbynku a jardo, na vas dva tam casto myslivam. urcite by se vam tu libilo. ten pocit muze pochopit jen ten, kdo zazil a dokaze ocenit odpoledne nebo vecer stravenej osamote v baru ci kavarne. klientelu tvori z dobrych sedmdesati procent stamgasti. jednomu muze byt tak sto let a cesta od vchodu k baru mu za pomoci hole trva necelou pulhodinku. presto s pedantskou presnosti kazdy vecer prichazi na par olutu a polevku. jednou jsem ho i videl pri pokusu vysplhat se na reklamni billboard pred hospodou, v cemz mu pod sprchou odmitavych gest, branil jeden z mladsich homies. od vchodu do naseho domu je to do pub pete dvacet kroku. asi pet minut chuze to mame k hrbitovu hietaniemen hautausmaa. je to krasny misto u more, ktere tu za ty tri tydny stacilo jiz dvakrat zamrznout a roztat. a soucasne je to nejvetsi helsinsky hrbitov. pokud jste nekdo cetl autobus sebevrahu od arta paasilinny (http://www.kosmas.cz/knihy/131177/autobus-sebevrahu/), je to to misto, kde se zajezd sebevrahu sejde pred odjezdem z helsinek pri ceste na smrt.
to je asi dost na prvni post, stejne uz spite. tak zatim. peace! joe