depka, kosa a jan karppanen

nejprve asi omluva, mily ctenari. omlouvam se, za tak dlouhou odmlku, ale neslo to. ne, ze bych snad nemel cas. ale trochu jsem se z toho tady zacal zcvokavat a zmensovat se kousek po kousku, az jsem byl uplne malinkej. proto jsem jaxi nemel silu ti neco sdelovat. a proc jsem byl malinkej? mno protoze vyhlidky na job pohltil led, muj cash se rozkutalel (teda malem, jeste mam 5 euro), moje sikse uz toho taky mela dost a ja o tom vsem jen premyslel v bilem labyrintu domus academica, kde se to hemzi hordami exchange students (mymi nejvetsimi neprateli). a ano drahy ctenari, poprve v zivote si joe kowalski pripadal stary. to kdyz na mne kamos z italie vyvalil oci a zacal se chechtat, kdyz jsem mu prozradil svuj vek. i kdyz stary jsem si vlastne pripadal uz driv, kdyz jsem navstivil drive uz zmineny klub onella, kde se kazdy ctvrtek seznamuje a o panictvi prichazi pocetna omladina eu. takze mi to trochu vlezlo na mozeg a zacal jsem z toho jak je mym zvykem (slovy me sikse) tise trpet. dokonce jsem uvazoval, ale to je jen mezi nami drahy ctenari, ze tuto krasnou zmrzlou zemi opustim. mno ale to uz je historie. pri svem uvodnim lovu na praci jsem tenkrat narazil na maly utulny bar, ktery sice zvenku vypada jako ceska samoobsluha z roku 1983, ale uvnitr je to parada. tenkrat jsem tam narazil na prvni soulmate. holku za barem, ktera mi prvni ve finsku sama s usmevem zacala pomahat s vyplnenim formulare ve finstine a sama se nabidla, ze zavola kamosum, jestli nevi o nejake praci. asi kvuli ni jsem si to misto zamiloval a nejak podvedome jsem se k nemu upnul jako ke spojenecke zakladne. jendou, kdyz uz jsem se chystal ze zoufalosti navstivit studentsky veletrh prace (brrrrrr), ackoliv jsem vedel, ze si tam zdejsi socialiste budou domlouvat karieru, kterou zacnou delat az za tri roky, jsem se ztratil. no a jak jsem tak hledal zastavku autobusu, ktery tam mel (pro studenty zadarmo) odvazet lidi, uvedomil jsem si, ze jsem blizko tohohle baru. bus mel odjizdet od helsinki school of economics, pred kterou stali tri nymandi a vesela cedule "got your career?" odplivl jsem si, zabalil cigo a vyrazil smerem k baru. ta hodna bytost, ktera se od te doby neozvala, tam nebyla, ale misto ni pipu sefovala asi padesatileta hippie. a vzadu (diky bohu) protoze byla inventura, byl i manazer jan karppanen. asi petatricetilety muz cinu v riflich a tricku, plachej pohled, trochu odstup. rekl jsem mu v par sekundach sve bio a on mne pozval na druhy den do kanclu na pohovor. v mych ocich mr. karppanen zachranil finsky narod, i kdyz o tom ani nevi. druhy den uz sedim v kancelari firmy delifox, ktera tu v helsinkach vlastni asi dvanact baru a mluvim s majitelem a karppanenem. nevim proc to zafungovalo (ale tak to byva) ale ti dva gejzove se rozhodli mne zachranit. majitel zavolal na eures (pracak eu), kde ma znamou a dal mi ji k telefonu. ta mi rekla, kolik instituci musim obejit a co k tomu potrebuju, abych se stal finem. klicem byl kontrakt s firmou, abych mel pro urady duvod zustat ve finsku. kdyz jsem polozil telefon, smlouva prave vylezala z tiskarny. "tohle je docela dulezity pro cizince. tak si obehej ty dokumenty a zavolej, az to budes mit," uchechtavali se gejzove a ja taky neudrzel koutky. ted byrokracie, pojd do mne! registrace na magistratu, id, social security number, tax card, residence permit a znova magistrat. pro vsechny tyhle mista bylo nutne mit trvalou adresu. a ja, protoze bydlim tajne na kolejich (obklopen studenty (brb)), jsem nemohl tuhle adresu pouzit. nastesti pritel otce me sikse, cech, ktery tu zije uz dvacet let, prokazal dobre srdce a nechal mne se k sobe zapsat. takze ted uz mam v ruce vsechny ty potrebne karty a muzu rozehrat svuj helsinsky poker. zitra jdu na prvni sichtu. a hned pekne za bar. byl jsem se na tom miste podivat uz vcera - seznamit se s manazerkou. je to dve stanice metrem od centra. zakaznici finnish only a polovina regulars, rika manazerka. je poledne a v tom jeden z nich vrazi do dveri. z obliceje mu crci krev a on se mota k baru. za barem stoji naturalizovany american jim, ktery tu zije devet let a vycitave krouti hlavou. manazerka pomaha stamgastovi. upadl pry na lede, stezuje si. jim krouti ocima. "depression. it is a big problem of this country," septa mi. "nic nejedl a vypil moc tvrdeho alkoholu," pokracuje jim a neprestava kroutit hlavou. manazerka na nej neco krikne finsky. jim protestuje. ale ona trva na svem a stamgast ho zacne hypnotizovat. jim rezignuje a saha do lednicky pro panaka koralky. stamgastovi uz je lip a manazerka milla se vraci ke mne a dokoncuje prohlidku baru. i kdyz je to misto velke jako vetsi obyvak, maji tu sto druhu piv. mezi patnacti tocenymi nechybi kozel a plzen. tady budu ve stredu stat na druhe strane baru. finsky umim jen pivo, ahoj, diky a telefon. dneska jsem se chtel naucit aspon cislovky. ale vis jak se, predrahy ctenari, rekne 8,9,10? kahdeksan, yhdeksan, kymmenen. (jesus fuckin christ!!!) uvidime, ale myslim si, ze pro poznani fina mi osud nemohl najit lepsi misto.